Příroda v Mokré Hoře v historii

Lesy na území Mokré Hory byly svým původním charakterem smíšené, v listnaté části dubové a bukové typické pro celé severní okolí Brna. Jižní a prosvětlené svahy zalesněných kopců jsou často porostlé akáty, stinné části různými druhy javorů. Jehličnany jsou ponejvíce zastoupeny smrky, borevicemi a místy i modříny. Křovinaté dřeviny reprezentují brsleny, hlohy, svídy, trnky, černý bez a javor babyka. Břehy vodních toků jsou vroubeny olšemi a vrbami spolu s typickými vlhkomilnými bylinami. Na podmáčených loukách u Ponávky dříve hojně rostly ocúny a ještě počátkem 60. let minulého století se na západní prosluněné stráni kopce Zápaď vyskytovala lokalita vzácných konikleců.

Ještě koncem 19. století měla Mokrá Hora ráz vysloveně zemědělské obce. Pěstovala se pšenice, ječmen, žito, kukuřice, řepa a brambory. Kvalitnější půda kolem Ponávky přála zelinářství a květinářství. V období po I. světové válce byla pole měněna na ovocné sady, kde se pěstovaly jabloně, hrušně, třešně, švestky a vlašské ořechy.

Kolektivizace zemědělství po roce 1948 měla za následek vymizení zemědělského rázu Mokré Hory, ale největší ránu pro zemědělství a přírodu vůbec znamenalo vybudování a provoz n.p. Lachema, který přinesl ekologické zdevastování blízkých i vzdálenějších lesních porostů. Některé rostlinné a živočišné druhy zcela vymizely.

Ponávka, která je hlavním tokem naší městské části, napájí na svém horním toku mezi Českou a Mokrou Horou kaskádu rybníků, které byly odedávna využívány pro chov ryb a pěstování rybí násady.